Výroční zpráva o činnosti
ZO ČSS 7–14 Ludmírov – Štymberk
za rok 2018




Vážení přítomní,
 Dovolte, abych Vás seznámil se zprávou pro výroční členskou schůzi ZO ČSS Ludmírov – Štymberk konanou dne 26. 1. 2019. Tato zpráva je shrnutím celoroční práce činnosti naší ZO od poslední výr. členské schůze konané dne 27. 1. 2018 za účasti 10 členů. Počet členů v roce 2018 byl 12.


 Rok 2018 začal únorovou exkurzí do jeskyně Rachavy u Kovářova. Účastnili se – Radek, Martin, Vojta, Pepa, Jirka a mimo členy naší skupiny také Jindřich Burget a jeden Pepův kamarád. Průvodce nám dělal zkušený Radek, který zde už mnohokrát byl. Pro mnohé to byla velmi namáhavá cesta, která vedla těsnými plazivkami a ledovou vodou. Prostory na konci však stály za to. Dík za tuto zkušenost patří Radkovi, který celou akci domluvil s Vojtěchovskou skupinou.
 Práce ve Hvozdecké Hoře pokračovaly v podobném duchu, kdežto na Srdéčku se kopalo pouze při loňské výročce. To bylo dáno především tím, že se ve většině případů scházel pouze Vojta s Martinem a ve dvou se na Srdéčku těžko kope. Občas přišel pomoct Honza Mlčoch, Ing. Martin Koudelka – vedoucí Javoříčských jeskyní, Pepa, pan Kohout, J. Čížek a Učitel. V létě také přibyla významná posila – Filip Zelenský z Čelechovic, který s námi mnohokrát kopal. Také se mu podařilo najít na internetu geofyzikální měření Hvozdecké hory. O to se dost zajímal pan Koudelka, který to srovnal s mapou reliéfu kopce a pokusil se identifikovat hlavní zlomy a možná i bývalá propadání podzemního toku. K tomu také potřeboval zaměřit nadmořskou výšku jeskyně a některá okolní místa na kopci. Vše následně zakreslil do mapky. Taktéž Radek provedl zaměření nejnižšího a zároveň zatím nejvzdálenějšího místa jeskyně – Cimrmanovy chodbičky, pomocí radiomajáku. Hloubka je 15 m.
 A nyní tedy k tomu, co vše se v Hoře vlastně udělalo. Hned začátkem roku jsme přes nevoli Martina opustili západní chodbu (vpravo). Je to celkem velká síň, zakončená zúžením. Dále se však pravděpodobně znovu rozšiřuje. Byla opuštěna především pro svou blízkost povrchu a směr. Pro lepší představu by však bylo vhodné ji také zaměřit radiomajákem. J. Čížek usuzoval, že zde pravděpodobně voda stála, jelikož jsme zde nalezli silnou vrstvu písku. Nadále však západní chodba zůstává potenciálním pracovištěm.
 Novým pracovním místem se stala Cimrmanova chodbička (bývalá plazivka, pokračující rovně za vstupní chodbou). Zde se vynosilo velké množství sedimentů. Celá chodba se však svažuje prudce dolů a tak je dnes celkem náročné, vytahovat kyblíky na hlavní křižovatku. I přesto je tempo mnohonásobně rychlejší, než na Srdéčku. Při jednom kopání ve dvou Martin spočítal, že v průměru se vynešení jednoho kyblíku dostalo pod 2 min. To ani nemluvím o rychlosti vynášení, když jsme byli třeba 4. Někdy se tak kopalo i na dvou místech najednou. V nejnižším místě Cimrmanovy chodbičky je celkem prostorná síň, která byla stejně jako západní chodba, téměř celá zajílovaná. Pokud se brzy nezačne chodba zvedat, budeme muset jít jinam, jelikož jsme opravdu příliš hluboko. Další pokračování touto cestou by tak bylo možno pouze pokud by se vymyslelo nějaké technické řešení. Jeskyni také navštívil pan Stanislav Vybíral – bývalý vedoucí Javoříčských jeskyní. Ten tvrdí, že je Cimrmanova chodba propadáním. Nejde ale spíše o sifon?
 V průběhu roku se také často kopalo ve východní síni (největší původní prostor vlevo). Uprostřed stojí obří balvan, nebo kus skály. Vlevo od něj šli pozorovat četné propady sedimentů a tak se Filip Zelenský chopil rýče a srovnal dno mírně pod úroveň hlavní křižovatky a vstupní chodby. Na konci jsou patrny další propady a tak by bylo vhodné, celou část více zahloubit. To také ale bude vyžadovat vynošení jílu i z druhé strany balvanu aby nehrozilo sesypání. Nebude to ale pouze nějaká zbytečná práce pro větší bezpečnost, jelikož i zde jsou mnohé propady a možná ještě zajímavější. Tyto propady velmi zajímaly pana Kohouta, který nás k jejich průzkumu také vybízí. Ve východní chodbě ještě nesmíme zapomenout na tzv. hlinitou chodbu, která z ní vybočuje nahoru a jakoby přímo pod masív kopce – souběžně s Cimrmanovou chodbou, ovšem mnohem výš. I zde jsme se párkrát pokoušeli kopat. Myšlenka byla taková, že se dostaneme nad hladinu sedimentů, ale jelikož se nasměrovala téměř kolmo nahoru, máme obavu, že jde o komín, vedoucí na povrch.
 Celkově jeskyně vypadá, jako velmi prostorná, byť z většiny zanesená jílem. Je zajímavé, že jsme za celou dobu nenašli nikde dno. Vypadá to, jako bychom byli u stropu velké jeskyně. Do budoucna by bylo vhodné, udělat třeba drážku, alespoň na hlavní křižovatku. Nádoba by se mohla udělat mnohem objemnější, než na Srdéčku, jelikož je vstupní chodba téměř horizontální a tudíž by se lépe vytahovalo.
 Nedávno bylo opět provedeno sčítání netopýrů v jeskyni Sv. Mikuláš. Zimuje zde letos pouze 51 Vrápenců malých, což je proti loňsku, kdy bylo 74, pokles. I tak ale zůstává velmi významným zimovištěm. Dále pak v Burianově jeskyni je letos jeden Vrápenec a jeden Netopýr černý.



V roce 2018 z exkurzí jeskyní a z výletů proběhlo:

Návštěva jeskyně Rachavy
(Radek, Pepa, Vojta, Martin, Jindra B., Jirka)

Speleofórum 2018
(Radek)